Svět hmyzu a jiných drobných živočichů je tak rozmanitý, že není snad ani možné znát všechny jeho obyvatele. U velkých zvířat je to mnohem jednodušší. Určitě nikomu nedělá problém poznat slona nebo hrocha. Ale řekněte upřímně, kdo z Vás pozná v trávě lezoucí pisivku. Jednoho lezoucího živočicha asi pozná každý. A ne každému je právě sympatický. Je to stonožka.
· Právě počet jejích nohou je velice variabilní.
o Může mít patnáct párů, ale také sto devadesát jeden pár.
Pokud nemáte s její přítomností až takový problém a prohlédli jste si ji zblízka, určitě jste zjistili, že je její tělo složeno z mnoha malých článků.
· A právě jeden pár nohou nese jeden tělní článek.
o Ten první jí příroda přeměnila na kusadlové nožky s jedovou žlázou.
Stonožka je totiž dravec.V našich končinách se nemáme čeho bát, protože dorůstá maximální velikosti pouhých šesti centimetrů. Ve světě bychom ale mohli potkat trochu větší stonožku, jejíž velikost by nás mohla vyděsit. Je to až dvacet centimetrů. Ta dokáže zaútočit dokonce i na myš nebo ještěrku.
Stonožka škvorová
V našich zeměpisných šířkách je nejrozšířenější stonožka škvorová. Dorůstá délky tři a půl centimetru a má „jen“ patnáct párů nohou. I ona je dravá, a proto má přední nohy uzpůsobené k boji a vybavené jedem. Pro člověka není její jed nikterak nebezpečným. Stonožku škvorovou můžeme potkat na toulkách lesem, na lukách a zahradách. Hlavně tam, kde je dostatečně vlhko.
– Vylézá na lov zejména v noci, kdy je pro ni příjemný chládek.
– Přes den se schovává pod kameny, v kůře stromů a v pařezech.
Stonožka škvorová má na hmyz docela dlouhý život. Dožívá se věku dvou až tří let. Po páření naklade samice bílá vajíčka do hrabanky. Larvy se vylíhnou s plným počtem tělních článků. Tento druh stonožky můžeme najít téměř po celém světě. I u nás je velmi rozšířen.